Plánovaný vrh "F" (říjen 2022) - máme nakryto

Black Elles Keepsake of Magic "Jalmari" X Betonica Wide Park "Trixie"

Virtuální rodokmen ZDE.

Za poslední 4 měsíce jsem byla už dvakrát autem ve Finsku. V dubnu s Brassinkou a oběma rodiči v Pargas a teď v srpnu s Trixie a taťkou v Kuopio. Maminka tentokrát zůstala doma, aby hlídala naše zvířectvo. Kdyby mi tehdy v dubnu někdo řekl, že tu cestu za pár měsíců podnikneme znovu, asi bych odvětila, že se zbláznil. Nakonec jsme se nejspíš zbláznili my, posbírali jsme síly a vyrazili opět za dobrodružstvím na sever! 4200 km, 6 dní (z toho 5 dní na cestě), 6 států. Dlouhá, náročná jízda plná zážitků, očekávání, stresu a úlevy.

Trixie je dcera naší Ebinky a sestra Brassinky a žije u své rodiny v Praze. Náhoda tomu chtěla, že jsme Trixinku v půlce prázdnin týden hlídali a za tu dobu jsme se docela pěkně sžili. Já jsem nikdy v životě neviděla hodnějšího psa. Říkám vám, tahle fena je prostě zázrak. Celý výlet zvládla s nadhledem, trpělivostí a neustále vrtícím ocasem. Nenechala se ničím rozhodit. Chtěla bych vyjádřit největší poděkování Petře Eliášové s rodinou za důvěru, se kterou nám svůj poklad svěřili. Neskutečně si toho vážíme.

Vše vyšlo podle plánu. Cestu tam jsme si rozložili na 3 dny s přespáním v Kaunasu a v Tallinnu (mimochodem, Tallinn je opravdu krásné město). V Tallinnu jsme ráno nechali nabrat progesteron a vyrazili jsme na trajekt do Finska. Načasování bylo vynikající, ještě toho dne večer jsme mohli krýt a druhý den večer jsme překryli. Krytí proběhlo v obou případech rychle a hladce, oba pejsci byli skvělí. Jalmari se nám neskutečně líbil, je to veselý a přátelský pes s jiskrou v oku. Jeden den čekání jsme strávili příjemně v kempu Rauhalahti v Kuopio na pláži u jezera. Kdo by čekal, že ve Finsku bude přes 30°C!

Cestu zpátky jsme smrskli do 2 dnů, vstávali jsme ve 4:00, v 11:00 odjížděli trajektem z Helsinek a v 9 večer jsme dorazili do ubytování v Lotyšsku poblíž hranic s Litvou. Poslední den jsme ujeli zbývajících 1300 km do Prahy. To bylo hodně drsné, začátek dne ve 4:30 a doma až ve 23:30, přestávky krátké a k jídlu jeden párek v rohlíku u benzínky, protože prostě nebyl čas. Taťka je borec, úplně celé to odřídil sám (říkal, že by si stejně neodpočinul, kdybych řídila).

Veliké díky patří ještě jednou Petře za Trixie, mým rodičům za možnost realizovat všechny bláznivé sny, kamarádkám Andrejce a Martince za velkou podporu už od prvotního nápadu, a vroucné poděkování Heli Soininen za její vstřícnost a za Jalmariho!

Teď už to není v našich rukou, tak nezbývá než doufat, že jsme si s sebou z Finska dovezli další generaci Wide Parku. Snad nám bude přát štěstí.