JAK TO ZAČALO A PROČ KOLIE?
U nás doma jsme mezi psy všichni vyrůstali od dětství. Je to naše druhá přirozenost, bez které si spokojený život vůbec nedokážeme představit. Za několik desetiletí jsme postupně získávali zkušenosti s různými plemeny, která nám byla sympatická (kokršpaněl, pražský krysařík, trpasličí pudl, francouzský buldoček). Nakonec u nás na dlouhá léta zdomácněli „chrochtáci“ - angličtí buldoci. Jejich odchov je opravdovým oříškem, který prověří každého chovatele. Pes, který měl normální čumák, pro nás na dlouhá léta nebyl psem. Po předčasném odchodu naší fenky Yuki, která v šesti letech zemřela na srdeční vadu, jsme si říkali, že je čas na změnu. Že je na čase vystřídat tyto psy za jejich pravý opak – za bafana s normálním čumákem, který bude schopný fungovat i v čím dál parnějším létě, dokáže ujít delší procházku, běžet vedle kola nebo dělat agility. Zalíbila se nám krátkosrstá kolie a dokonce jsme se byli podívat v jedné chovatelské stanici na štěňátka. A přesto jsme se pro tentokrát nedokázali pro kraťandu definitivně rozhodnout a skončili jsme opět u starého známého buldoka. Podařilo se nám odchovat jeden vrh.
Během let strávených s naší buldočí fenkou Fíbou jsme ale na kolii často pomýšleli. Až jednou přišel den, kdy jsme si konečně řekli: "Vždyť my tu kolii doopravdy chceme!". Už nějakou dobu jsme znali chovatelskou stanici Krásná Louka a věděli jsme, že odjinud bychom si kraťandu nevzali - sice jsme se tehdy ve standardu plemene vůbec nevyznali, ale charakteristický typ psů z Krásné Louky se nám zalíbil zcela instinktivně. A tak jsme kontaktovali Ouředníkovy, zajeli se k nim podívat a domluvili se na štěňátku. Naše představa o budoucím psovi byla poměrně jasná (z dnešního pohledu to shledávám trochu naivním, protože člověk nikdy neví, co ze štěněte vyroste) - chtěli jsme krásnou výstavní fenku s širokým límcem, která (kromě toho, že bude rodinný miláček) také poslouží jako kvalitní základní článek našeho chovu. Měli jsme vysoké požadavky, ale byli jsme ochotni si na svou kolii počkat.
A tak jsme čekali... rok a půl. Až se 15. března 2014 mamince Joyce Krásná Louka (nakryté v Anglii) narodilo 10 krásných štěňátek.
Když byly štěňátkům 4 týdny, jeli jsme se na ně poprvé podívat. Měli jsme na výběr ze tří fen - dvě zlaté, jedna trikolorní. Rozhodování bylo rychlé a instinktivní - vybrali jsme si zlatou, tu největší. Jak se později ukázalo, měli jsme šťastnou ruku. Pak už jsme jen nedočkavě čekali, až si naši malou holčičku jménem Tia Krásná Louka budeme moci odvézt domů.
Malá kolie (teď už pojmenovaná Ebi) se do rodiny začlenila bleskovým tempem a skvěle se sžila s již pětiletou Fíbou, která jako by příchodem štěněte najednou ožila. A my jsme s neustávajícím pobaveným údivem sledovali, jaké je ta kolie zvláštní stvoření. V mnoha ohledech se projevovala naprosto odlišně od našich zaběhnutých předpokladů, jak se má chovat normální pes. I když je pravda, že naše pojetí normálního psa vzniklo na zcela nenormálním plemeni... :)
8 věcí, které nás na naší první krátkosrsté kolii nepřestávaly udivovat:
1) Kolie mluví. Doopravdy. Dokáže vydávat nejrůznější zvuky, které by normální člověk vůbec nedokázal zařadit. Povídá, když zívá, když si hraje, když leží na gauči, když na ni člověk šáhne, když dostane pusu na čumák, když chce jít ven, když má dobrou náladu, když chce řádit, když je znuděná... povídá prostě pořád. A pro každou činnost má také přesně určené zvuky.
2) Kolie běhá dokolečka a honí si ocas. No dobře, tohle asi nikoho nepřekvapí, ale nezapomínejte, že buldoci ocas nemají!
3) Kolie ve spánku sní. Nejen jako štěně, ale i v dospělosti. Je téměř na denním pořádku, že kolie v posteli najednou začne funět, kvičet, dokonce i prapodivně štěkat, mrská přitom nohama, mlaská, nafukuje pysky, oči se jí protáčejí jak divé a ona při tom stále tvrdě spí. Jo, a pod hlavou musí mít polštář. Vždycky!
4) Kolie má 3x delší srst než buldok. A to je krátkosrstá.
5) Kolie je jako kočka. A to v mnoha ohledech. Nejenže je velmi čistotná a dokáže se olízat snad úplně všude, ale také je k lidem trochu rezervovaná, a občas si dělá, co chce. Jako štěňátko si s námi ráda hrála, ale potom si šla lehnout a nikdo ji nesměl rušit. Vypadalo to tak, že si milostpaní ustlala přímo uprostřed gauče - když si vedle ní někdo sedl a pohladil ji, nejdříve reagovala otráveným zabručením, a když ji ani pak nenechavý páníček nepřestal obtěžovat, s vyčítavým výrazem se zvedla a demonstrativně odešla na co nejvzdálenější konec sedačky, kde opět s okázalým povzdechem ulehla. Trvalo asi rok, než se nám ji podařilo vymazlit, ale teď je z ní ten nejpřítulnější postelový pes.
6) Kolie zalehává. Dvěma způsoby. Jednak v posteli - vždycky se otočí dokolečka a kydne sebou přímo na vás. A jednak při hře - ať už s člověkem nebo se psem - vždy se snaží dostat toho druhého pod sebe a přilehnout ho přední částí těla.
7) Kolie je čupakabra. Jistě že není - čupakabra je bájná obluda podobná hubené psokočce, jejíž existence nikdy nebyla prokázána, zato se její nalezení několikrát probíralo v hlavních zprávách televize Nova. Jenže v naší rodině byla prostě snaha kolii k něčemu přirovnat - například k lišce arabské - a jednou mamka v záchvatu rozvernosti řekla, že už na to přišla - totiž že Ebina je čupakabra! A nějak se to chytlo. Takže od té doby se naší kolii říká Čupakabra, zkráceně Čupina, Čupinice nebo také Čupa. A od toho se samozřejmě odvíjí i názvosloví všeho, co Čupina dělá. Takže například místo "Šup do auta!" se říká "Čup do auta!", místo "Ona čumí." se říká "Ona čupí.", místo "rozcupovat" používáme "rozčupovat", okusování předními zuby se nazývá "čupání, očupávání", "nechat oschnout po procházce v předsíni" je "vyčupnout" a také nemá "čumák" ale "čupák".
8) Ten čupák má fakt dlouhej.
Ebi
7 důvodů, proč krátkosrstou kolii milujeme:
1) Kolie je krásné zvíře. Ač nemusí upoutat oko napoprvé, postupem času se v tom pružném těle pyšný majitel naučí vidět překrásnou harmonickou eleganci - a to i přestože jsou všechny části kolie... no, jak to nejlépe vystihnout... prostě dlouhé. :)
2) Kolie je chytrá. Věci chápe velmi rychle, díky tomu se hladce začlení do domácnosti a je možné ji poměrně snadno vychovat, učí se s bystrým zájmem. Schopnost empatie u tohoto plemene je až zarážející. Vzhledem k tomu, že je kolie mazaná, dokáže ale také vyhodnocovat, jestli se jí daná činnost vyplatí, proto nesmí chybět dobrá motivace.
3) Kolie je věrný a oddaný pes. Svou rodinu miluje nadevše a nejšťastnější je v jejím středu. Bude vás doprovázet i na záchod. Vzhledem k této fixovanosti na páníčka je naprosto nevhodné držet kolii venku u boudy - patří přece na gauč (a úplně nejlépe do postele).
4) Kolie je všestranná. Původně vznikla jako pracovní ovčácké plemeno. Lidé se se svými koliemi věnují činnostem, jako je agility, pasení ovcí, canisterapie, canicross, dogtrekking, záchranařina, coursing, dog dancing, nosework, (gaučing) atd. Samozřejmě vždy záleží na povaze a vlohách konkrétního jedince.
5) Kolie se přizpůsobí. Když se jede na kolo, je nadšená a běhá jako šílenec. Když se nejede, nevadí, klidně pospává na pelechu. Je to zdravě aktivní zvíře a bude dělat to, na co ji zvyknete. Hlavně když bude s vámi. Často se setkáváme s tím, že kolie naprosto přesně okopíruje náturu svých majitelů.
6) Kolie je "samočistící". Není téměř potřeba starat se o její srst - špína z ní hned opadá, po procházce stačí jen otřít packy. Navíc kolie je velmi čistotná. A neslintá. Jediná péče o srst nastává v době línání (cca 2x ročně), kdy je potřeba kolii vyčesávat (nám se osvědčil Furminator).
7) Kolie má šikovnou velikost. Není prostě ani malá, ani velká. Je to už pořádný pes, ale stále ji bez problému zvládnete zvednout a přenést, když je potřeba.
2 specifika krátkosrsté kolie, se kterými by se měl zájemce o plemeno seznámit:
1) Nenechte se oklamat názvem "krátkosrstá". Mohlo by se totiž zdát, že z krátkosrstého plemene bude méně chlupů. Omyl. Kolie má totiž velmi hustou bílou podsadu, která se skvěle vyjímá na koberci, kalhotách, svetru, gauči, v autě, v kávě, jogurtu... nebudu to protahovat, ty chlupy jsou prostě všude.
2) Kolie má citlivou povahu. Hodí se k empatickým lidem, kteří se snaží doma zachovávat dobrou náladu a harmonii. Kolie vyloženě trpí, když se její lidé hádají. Neomylně vycítí nervozitu a stres. Špatně také snáší drill a nespravedlivé zacházení. Při tvrdém, nátlakovém tréninku se může psychicky sesypat a přestane spolupracovat. Když s ní však budete pracovat s empatií, trpělivostí, radostí a dobrou náladou, určitě vám to vrátí. Třeba také tím, že vás ve chvílích smutku přijde zalehnout, zbičovat ocasem a slízat vám slzy.
Pokud se chcete dozvědět ještě více o tom, jaká je krátkosrstá kolie, ale také něco o historii plemene, doporučujeme článek Krátkosrstá kolie - aristokrat, který umí i zabrat. Zjistili jsme, že krátkosrstá kolie není plemeno pro každého - ne každý si ji dokáže zamilovat, protože je v určitých projevech skutečně velmi specifická. Pro někoho je příliš křehká, vnímavá, občas uštěkaná nebo svéhlavá. Když jí ale člověk propadne, už nechce nikdy nic jiného... jen další a další kolie, protože kolií není nikdy dost a každá je originál. :)
