Freya je dcerou naší odchovankyně Trixie (Betonica Wide Park) a zlatého psa Jalmariho (Black Elles Keepsake of Magic), za nímž jsme cestovali na krytí až do Finska. Freya je velmi zvědavé a přemýšlivé stvoření s bystrým pohledem - nepřestává mě překvapovat, jak věci chápe na první dobrou. Mezi ostatními štěňátky byla taková "svá", ráda seděla u okna s elegantně vztyčenou hlavou a pozorovala ptáky, zatímco se její sourozenci prali. Prostě vyloženě myslitelka, která každého okouzlí svýma černýma očima, hlubokýma jako studny. Freya se zpočátku příliš nechtěla mazlit, to se ale postupem času změnilo, až se z ní stala dojemně empatická, přítulná holčička. Freya je celkově trochu jiná, než ostatní naše fenky. Jako jediná ani ve štěněcím věku neutíkala od auta, jakmile cvakl klíček, naopak si sama vzorně nastoupila a vezla se bez jakýchkoli protestů a bez zvracení. Nakonec to naučila i ostatní fenky, a tak teď i zapřísáhlé odpůrkyně automobilové dopravy vyskakují do auta samy. V cizím prostředí se chová klidně, nemá problém s námi kamkoli jít, nehysterčí, zkrátka je takovým příjemným společníkem pro život. Narozdíl od Ebi, Brassi a Grewie je méně "drivová", pracuje spíše klidně a "nepřetáčí se". Velmi ji baví cvičení na targetech a balančních podložkách a její velikou zálibou je podávání pacek - vždy je zvedá co nejvýš a pokládá na ruku s obdivuhodným rozsahem. Na procházkách se zatím projevuje jako přiměřeně střelená a občas by si ji člověk spletl se závodním koněm. Doma ji neomylně najdete vždy v posteli, nebo alespoň na gauči. Pokud jí někdo na jejím oblébeném místě překáží, klidně na něj svýma dlouhýma nohama šlápne. Je jediným psem z naší smečky, který snad vůbec neštěká - na kolii je Freya až překvapivě tichá. Exteriérově se podobá finským koliím, v tomto ohledu výrazně více podědila po svém otci než po matce. Mezi její přednosti patří veliký hrudník, výborné úhlení končetin, dlouhý hřbet i krk, tmavé oči, pohyb s velkým rozsahem a celková elegance.