Fíba, 28.7.2008 - 21.6.2019
21. června navždy odešla Fíba. Měsíc před 11. narozeninami, to je na anglického buldoka krásný věk. Do poslední chvíle měla chuť žít, sice už ji trápily klouby a žaludek, ale i poslední den si s chutí přiběhla pro pamlsek, když jsem otevřela špajz. Nikdy nic nevzdala, byla urputná a tvrdohlavá. Někdy by ji člověk nejradši přerazil, ale byla s ní legrace. Vždycky si dělala, co chtěla. Kradla ze stolu chlebíčky, chodila vždycky na to druhé místo, než na které jsme ji poslali, posouvala nábytek, když prošla obývákem, robotickému vysavači zásadně neuhýbala. Na procházkách se bavila tím, že přišla k cizímu člověku, vrtěla ocáskem a koukala na něj a když k ní neznámý natáhl ruku, vyštěkla a chňapla. Milovala cesty autem, takže když uviděla sbalenou tašku, začala lítat jako blázen a cestou k autu se skoro nedala udržet. Babička vždycky říkala "Fíbo, nešibuj!" Konec měla rychlý, praskl jí žaludeční vřed, lehla si v obýváku, rodiče ji hladili, do 15 minut přijela zvířecí sanitka a Fíba dostala injekci na dobrou noc. Celou dobu byla klidná. Píšu to až s odstupem času, ale stejně se neubráním slzám.
Fíbo, trochu nám tu chybíš.
